Hvězdy se rodí v obrovských oblacích prachu a plynu známých jako mlhoviny. Tyto oblasti jsou rozprostřeny po celé galaxii a poskytují ideální prostředí pro vznik nových hvězd. Když se gravitace začne shlukovat částice plynu (většinou vodíku) a prachu do hustějších oblastí, vzniká tzv. protostar.
Jak se hmota zvyšuje, jádro protostaru se zahřívá. Když teplota v jádru dosáhne přibližně 10 milionů Kelvinů, začíná termonukleární fúze, která přeměňuje vodík na helium a uvolňuje obrovské množství energie. Tímto procesem se z protostaru stává plnohodnotná hvězda.
Životní cyklus hvězd
Hvězdy procházejí různými fázemi svého života, které závisí na jejich hmotnosti. Hvězdy podobné našemu Slunci stráví většinu svého života jako stabilní hvězdy hlavní posloupnosti, spalující vodík v jádru. Obří hvězdy s větší hmotností však mají kratší životnost a rychleji spalují své palivo.
Jakmile hvězda spotřebuje většinu svého vodíku, začne spalovat helium a další prvky. Tento proces způsobuje, že hvězda zvětšuje svůj objem a stává se rudým obrem nebo rudým veleobrem.
Smrt hvězd
Osud hvězdy závisí na její hmotnosti:
- Hvězdy menší hmotnosti: Jako je naše Slunce, se smršťují do bílého trpaslíka poté, co odvrhnou své vnější vrstvy a vytvoří planetární mlhovinu.
- Hvězdy větší hmotnosti: Končí svůj život jako supernovy – mohutné exploze, které rozptýlí těžké prvky do vesmíru. Zbytky těchto hvězd se mohou proměnit v neutronové hvězdy nebo černé díry.
Tyto procesy nejen ukončují život hvězd, ale také poskytují materiál pro vznik nových generací hvězd a planet.